Doba se mění, tak to je a bylo vždy. Ale v posledním desetiletí, děti, jenž sotva ve školce chodí a sami si dojdou na záchod, dostávají od paní učitelek hromady úkolů, aby si zvykly, že v první třídě základní školy to taktéž nebudou mít snadné. A tak jsou zahlceni již předškoláci, kteří se tak připraví na nástup do škol, protože tam už se to bere velmi vážně. Rodiče poté své ratolesti posílají na gymnázia, po nich následuje vysoká, či alespoň rok v zahraničí na jazykovkách. Poté s velkou grácií všichni oslaví tituly a ejhle, život už čeká na šikovné studenty s otevřenou náručí. Nebo ne?
Málo kdo má pak to štěstí, že jeho praktický život a vysněná práce není diametrálně odlišná od studijních slibů i snů. A nekončí s titulem v podřadných podnicích či dokonce rychlých občerstveních. Přitom podle posledních průzkumů v České republice klesl zájem o výuční obory za posledních deset let téměř na polovinu.
Na internetu, v novinách se v různých studiích či anketách společnost dočte, že chybí pracovníci v těch obyčejných řemeslných oborech, jenž jsou vnímány jako podřadné. Strojírenství, textilní výroba, potravinářství či stavebnictví. Nemluvě o kominících, hornících nebo slévačích.
Potencionální strach z fyzické práce a únavy často nahrazuje mnohem horší reálný aspekt. Totiž tres z manažerských pozic a soutěživost. Dnešní doba ale toto vnímá jako normální součást života a běžnou oběť.
Další metou v rozhodování jsou samozřejmě finance. Avšak například šikovný nástrojář se platem třiceti tisíci mnohdy hravě vyrovná jiným povoláním.
Moudrý filozof Seneca kdysi řekl: ,,Učit se pro život, ne pro školu.“ V posledních dvou letech si tuto skutečnost postupně uvědomujeme. A tak se naštěstí do škol opět vrací na zkoušku předměty, které dříve byly nedílnou součástí vyučování. Různé praktické činnosti, technika i vaření. Vědomosti se tak prolnou i s životním poznáním žáků a studentů, kteří si budou mít šanci blíže osahat některá řemesla či technické dovednosti.
Vždyť stále více manažerů i vysokoškoláků plní lidové kurzy od pečení chleba až po háčkování. I to je důkaz, že tyto obyčejné věci do našeho života patří a stále mají ve světě své uplatnění a místo.
Koncepce vzdělávání aneb máme „převzděláno“?
